ACI - Italský Mistrák Franciakorta Italie
• Publikováno 21.09.2025 • zhlédnuto 656x
Czechia English version
Z prasklého kotníku zpět do kokpitu za šest dní? Většina lidí si vzala pauzu za několik měsíců.
Ale já ne.
Před týdnem mi sundali sádru z prasklé kosti v kotníku. Sedm dní doma, učení na škole, rehabilitace... a pak rovnou do motokářů na italské mistrovství ve Franciacortě.
Šílené? Možná.
Ale věděl jsem jednu věc - buď se vrátím teď, nebo budu hledat výmluvy další půlrok.
Tělo bolelo, v motokáře jsem neseděl dlouho, ale řekl jsem si: co tě nezabije, to tě posílí.
Střídal jsem testy na trati s rehabilitací. Jedna jízda, pak cvičení, pak zase na trať.
Nakonec jsem postoupil. Do cílené jízdy startoval z 25. místa ze 71 přihlášených závodníků. Mohlo to být lepší, ale těšil jsem se na každou zatáčku.
Po startu jsem se postupně dopředu, ale hned na to dokud mě v páté zatáčce nevyrazil soupeř mimo trať. Propadl jsem na konec pole s časovou ztrátou a nadějí na kvalitní výsledek.
Motor jsem ale udržel v chodu a závod dokončil. Ještě jsme si po závodili s kolegy Finálová jízda? Skvělý trénink na další závod.
Někdo si možná řekne, že jsem to přehnal.
Ale po tom, čím jsem si za poslední dva měsíce zdravotně prošel, musím poděkovat všem - mamince, tatínkovi, týmu Gamo a všem, kdo se nám podařilo dát mé tělo i mysl dohromady.
Včetně partnerům, kteří mě ekonomicky zajišťují.
Lekce z tohoto víkendu?
Někdy musíš riskovat, abys dostal tam, kde chceš být. Bezpečná zóna je vždy pohodlné, ale pokrok se děje mimo ni.
7 dní po sádře zpět v kokpitu nebylo rozumné. Ale bylo to správné.
Protože pasivním čekáním se nikdy nedostaneme.
Zpráva, pokud věříš, že hranice jsou jen v naší hlavě.
MV
Ze zlomeného kotníku zpět do kokpitu za šest dní? Většina lidí by si vzala pár měsíců pauzu.
Ale mě ne.
Před týdnem mi sundali sádru ze zlomeného kotníku. Sedm dní doma, učení se do školy, rehabilitace... a pak rovnou na motokáru na italský šampionát ve Franciacortě.
Šílený? Možná.
Ale věděl jsem jednu věc – buď se teď vrátím, nebo si budu dalších šest měsíců hledat výmluvy.
Bolelo mě tělo, dlouho jsem nebyl v motokáře, ale říkal jsem si: co tě nezabije, to tě posílí.
Střídal jsem testy na trati a rehabilitaci. Jedna jízda, pak cvičení, pak zpátky na trať.
Nakonec jsem postoupil. Do finálového závodu jsem odstartoval na 25. místě ze 71 registrovaných závodníků. Mohlo to být lepší, ale každou zatáčku jsem si užíval.
Po startu jsem se postupně posouval vpřed, ale pak mě v páté zatáčce soupeř srazil z trati. Se ztraceným časem jsem se propadl do zadní části pole a neměl jsem žádnou naději na dobrý výsledek.
Ale udržel jsem motor běžící a dokončil závod. Po závodě jsme závodili s kolegy. Poslední závod? Skvělý trénink na další závod.
Někdo by mohl říct, že jsem to přehnal.
Ale po tom, čím jsem si za poslední dva měsíce prošel, co se týče zdraví, musím poděkovat všem – mámě, tátovi, týmu Gamoto a všem, kteří se snažili dát dohromady mé tělo a mysl.
Včetně mých partnerů, kteří mě finančně podporují.
Co jsem se z tohoto víkendu naučil?
Někdy musíte podstoupit riziko, abyste se dostali tam, kam chcete. Komfortní zóna je pohodlná, ale pokrok se vždy děje mimo ni.
Nebylo rozumné vracet se do kokpitu sedm dní po nasazení sádry. Ale bylo to správné rozhodnutí.
Protože pasivní čekání nás nikam nedostane.
Z prasklého kotníku zpět do kokpitu za šest dní? Většina lidí si vzala pauzu za několik měsíců.
Ale já ne.
Před týdnem mi sundali sádru z prasklé kosti v kotníku. Sedm dní doma, učení na škole, rehabilitace... a pak rovnou do motokářů na italské mistrovství ve Franciacortě.
Šílené? Možná.
Ale věděl jsem jednu věc - buď se vrátím teď, nebo budu hledat výmluvy další půlrok.
Tělo bolelo, v motokáře jsem neseděl dlouho, ale řekl jsem si: co tě nezabije, to tě posílí.
Střídal jsem testy na trati s rehabilitací. Jedna jízda, pak cvičení, pak zase na trať.
Nakonec jsem postoupil. Do cílené jízdy startoval z 25. místa ze 71 přihlášených závodníků. Mohlo to být lepší, ale těšil jsem se na každou zatáčku.
Po startu jsem se postupně dopředu, ale hned na to dokud mě v páté zatáčce nevyrazil soupeř mimo trať. Propadl jsem na konec pole s časovou ztrátou a nadějí na kvalitní výsledek.
Motor jsem ale udržel v chodu a závod dokončil. Ještě jsme si po závodili s kolegy Finálová jízda? Skvělý trénink na další závod.
Někdo si možná řekne, že jsem to přehnal.
Ale po tom, čím jsem si za poslední dva měsíce zdravotně prošel, musím poděkovat všem - mamince, tatínkovi, týmu Gamo a všem, kdo se nám podařilo dát mé tělo i mysl dohromady.
Včetně partnerům, kteří mě ekonomicky zajišťují.
Lekce z tohoto víkendu?
Někdy musíš riskovat, abys dostal tam, kde chceš být. Bezpečná zóna je vždy pohodlné, ale pokrok se děje mimo ni.
7 dní po sádře zpět v kokpitu nebylo rozumné. Ale bylo to správné.
Protože pasivním čekáním se nikdy nedostaneme.
Zpráva, pokud věříš, že hranice jsou jen v naší hlavě.
MV
Ze zlomeného kotníku zpět do kokpitu za šest dní? Většina lidí by si vzala pár měsíců pauzu.
Ale mě ne.
Před týdnem mi sundali sádru ze zlomeného kotníku. Sedm dní doma, učení se do školy, rehabilitace... a pak rovnou na motokáru na italský šampionát ve Franciacortě.
Šílený? Možná.
Ale věděl jsem jednu věc – buď se teď vrátím, nebo si budu dalších šest měsíců hledat výmluvy.
Bolelo mě tělo, dlouho jsem nebyl v motokáře, ale říkal jsem si: co tě nezabije, to tě posílí.
Střídal jsem testy na trati a rehabilitaci. Jedna jízda, pak cvičení, pak zpátky na trať.
Nakonec jsem postoupil. Do finálového závodu jsem odstartoval na 25. místě ze 71 registrovaných závodníků. Mohlo to být lepší, ale každou zatáčku jsem si užíval.
Po startu jsem se postupně posouval vpřed, ale pak mě v páté zatáčce soupeř srazil z trati. Se ztraceným časem jsem se propadl do zadní části pole a neměl jsem žádnou naději na dobrý výsledek.
Ale udržel jsem motor běžící a dokončil závod. Po závodě jsme závodili s kolegy. Poslední závod? Skvělý trénink na další závod.
Někdo by mohl říct, že jsem to přehnal.
Ale po tom, čím jsem si za poslední dva měsíce prošel, co se týče zdraví, musím poděkovat všem – mámě, tátovi, týmu Gamoto a všem, kteří se snažili dát dohromady mé tělo a mysl.
Včetně mých partnerů, kteří mě finančně podporují.
Co jsem se z tohoto víkendu naučil?
Někdy musíte podstoupit riziko, abyste se dostali tam, kam chcete. Komfortní zóna je pohodlná, ale pokrok se vždy děje mimo ni.
Nebylo rozumné vracet se do kokpitu sedm dní po nasazení sádry. Ale bylo to správné rozhodnutí.
Protože pasivní čekání nás nikam nedostane.
Fotogalerie
